Listopad 2009

Ach joo...

20. listopadu 2009 v 11:07 | Kofola-majitelka blogu |  News
Ach jo jsem nemocná.Promiňte sbéčka ale já asi nic nepřidám...Blbě mi bylo už ve středu, tak se nedivte.S migrénou asi těžko něco napíšu.Mějte se tu hezky a doufám že na tenhle blog nepřestanete chodit.

Fríský kůň

17. listopadu 2009 v 13:24 | Kofola-majitelka blogu |  Plemena koní
Původ:
Tradiční oblastí chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí. Ačkoliv nebyli chováni na rozsáhlém území, jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží. Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké Británii daleský a fellský poník a spolu s chladnokrevným shire těžili z příbuznosti s tímto plemenem. Chovatelský svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Plemeno zachránila druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním. Vážnou krizi prodělával chov fríských koní v 60. letech, kdy se chovná báze nesmírně snížila. Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal v roce 1954 titul "Královský".

Stavba těla:
Hlava je dlouhá s inteligentní výrazem, uši krátké. Dobře stavěné tělo s válcovitým trupem je kompaktní a plece s plochým, oblým kohoutkem jsou mohutné, ideálně přizpůsobené pro práci v zápřeži. Linie krku a hřbetu dělá z fríse ideálního kočárového koně. Záď má charakteristický strmý sklon, oces je poměrně nízko nasazen. Nohy jsou silné a mají velmi čisté a velké klouby. Krátké zadní nohy vynikají silou.

Charakteristické rysy:
Typickým znakem plemene jsou rousy na spodní části holení a na spěnkách. Hříva, ocas a rousy jsou husté a bujné. Kopyta jsou nižší. Je schopen tahat těžké náklady ve skromných podmínkách, aniž by pozbyl kondici.

Temperament:
Frís je velice ochotný, pohyblivý a temperamentní. Má velice veselou a milou povahu. To vše z něho dělá zvíře k pomilování.

Jak je vysoký?
Dnešní fríský kůň je vždy vraník a v kohoutku měří v průměru 152 cm.

K čemu se využívá?
Frís se využívá k práci na venkově, chodí v postroji a pro svou pohyblivost a temperament se velmi cení jako drezurní kůň pro show. Dávno už minuly doby, kdy měl výsadní postavení v pohřebnictví. Dnes se uplatňuje spíš v cirkusové manéži. Od roku 1986 zajišťuje spřežení frísů rozvážku zboží u Harrodse, významného obchodního domu v Londýně.

Odkud pochází?
Frís pochází ze severního pobřeží Holandska.


Videa:





Obrázky:









Fjordský kůň

17. listopadu 2009 v 13:15 | Kofola-majitelka blogu |  Plemena koní
Původ:
Fjordský poník je původem z Norska, ale v různých typech ho najdeme po celé Skandinávii a v okolí. Chová se hlavně v Norsku, kde se od počátku 20. století uplatňuje přísný chovatelský systém. Považuje se za norské původní plemeno. Nejvíce se podobá divokému koni Převalského nebo koním z doby ledové.

Stavba těla:
Hlava je široká s malýma ušima. Prsa jsou široká a hluboká. Plec je mohutná, silná, kohoutek je plochý a zaoblený, nevýrazný. Nohy jsou kratší, kostnaté uměrně k tělesné stavbě. Na spěnkách mohou být krátké rousy. Kopyta jsou tvrdá. Záď je silně osvalená, trup je krátký a kompaktní s hlubokým hrudníkem. Tmavohnědá barva a pruh na hřbetě je znakem plemene.

Charakteristické rysy:
Mezi jeho hlavní charakteristické rysy patří nesporně zbarvení srsti. Je jediným domestikovaným plemenem, které si zachovalo původní "divokou" barvu, zvláštní typ béžové (stejně jako u koně Przewalského či tarpana). Naprostá většina fjordů má srst hnědo-béžovou, která může mít světlejší, nebo tmavší variace. Tmavý pruh uprostřed hřívy, "úhoří pruh" a "ptačí ocas" (několik tmavých žíní uprostřed ohonu) jsou černé, případně tmavě hnědé. Mezi vzácnější odstíny patří šedo-béžová a bílo-béžová. Hříva se koním zastřihávala už v dobách Vikingů. Roste přirozeně dlouhá a splývavá, ale zastřihuje se tak, aby tmavé žíně uprostřed přečnívaly nad světlými okraji. Stříhá se od týlu až po kohoutek do krásného oblouku, který zdůrazňuje hřeben krku. Kromě zbarvení charakterizují tohoto koně takzvané "primitivní znaky". Jsou to již jmenované tmavé části hřívy a ocasu, "úhoří pruh", "zebrování" na nohách, občas se mohou objevit i malé hnědé skvrny nad očima nebo na lících a pruhy na šíji.

Temperament:
Je houževnatý a v Norsku je tento koník zařazen mezi národní symboly země. Je to zdravý a otužilý kůň, schopný práce i při velmi skromné potravě. Je vytrvalý, odvážný a zdatný.

Jak je vysoký?
Fjordský kůň je vysoký 132 - 142 cm.

K čemu se využívá?

Fjordští poníci se uplatňují při nejrůznějších zemědělských pracích, včetně sklízení sena a orby. Na odlehlých horských statcích často plně nahrazují traktory. Hodí se ovšem také k jezdecké potřebě. Fjordští poníci sklízejí úspěchy v evropských vozatajských soutěžích a pro svou vytrvalost, odvahu a zdatnost jsou vhodní i pro vytrvalostní jízdy.

Odkud pochází?
Fjordský poník je původem z Norska.

Obrázky:






Diplomek za SB

13. listopadu 2009 v 14:56 | Kofola-majitelka blogu |  For me

0.1 SB Nima

11. listopadu 2009 v 21:32 | kofola-Majitelka blogu |  SB

Arabský plnokrevník

9. listopadu 2009 v 16:41 | Kofola-majitelka blogu |  Plemena koní
Původ: Původ araba je nejasný, ale zdá se, že se na Arabském poloostrově objevil asi 2 500 let př. n. l. Zde se pak vyvinul do čisté formy. Muslimské výboje v 7. století naší éry rozšířily jeho vliv. Během 18. a 19. stoletíse dostal do hřebčínů v Evropě, Velké Británii a pak i do Ruska, Skandinávie a anglicky mluvících zemí v zámoří. Stal se hlavní silou ve vývoji plemen. Díky své genetické čistotě vtiskuje svému potomstvu vlastní silný charakter a konstituční tvrdost a ušlechtilost jako zjemňující vliv. Hrál významnou roli při vývoji většiny známých plemen, ale jeho největším přínosem byl podíl na vzniku anglického plnokrevníka. Ačkoliv anglický plnokrevník je větší a rychlejší než arab, přesto plnokrevník nemůže zapřít životnost, zdraví, inteligenci a krásu, kterou zdědil právě po tomto předkovi. V 18. a 19. století začaly významné státní hřebčíny jako Marbach v Německu, Janow Podlaski v Polsku, Bábolna v Maďarsku a ve Francii Pampadour, Pau, Tarbes a Gelos rozvíjet chov arabských koní, ale stejně důležité byly i některé soukromé chovy. Rodina Potockich, navazující na dlouholetou tradici chovu arabů v Polsku, chovala vynikající arabské koně ve svém proslulém hřebčíně Antoniny. Tyto odchovy ovlivnily araby na celém světě. Ve Velké Británii založili Wilfrid a Anne Scaven Bluntovi hřebčín Crabbet, kam umístili koně získané během cest po Arábii v letech 1878 a 1879. Tehdy už se v chovech začínala projevovat degenerace. Později koupili zbytky z nejproslulejšího stáda arabů na světě, které patřilo pašovi Abbasu I. Koně z Crabbetu se stali základem chovů nejen v Británii, ale i ve Spojených státech, v Austrálii a Jižní Africe.
Stavba těla: Nohy jsou dlouhé, štíhlé, pevné a čisté. Jsou "suché", všechny šlachy jsou jasně patrné. Tělo je kompaktní, hřbet krátký, záď dlouhá, rovná. Žíně se nikdy neprotrhávají ani nepřistřihují. Za pohybu nese kůň ohon vysoko, obloukovitě zdvižený. Hříva a žině ohonu jsou jemné a hedvábné. Krásné hlavě vévodí zářivé oči. Hlava se zužuje do velmi malého chřípí s velkými otevřenými nozdrami.
Charakteristické rysy: Typickým znakem araba je krátká, ušlechtile utvářená, suchá hlava s výrazně prohnutým profilem a široké, klenuté čelo pokračuje mezi očima štítovitou vyvýšeninou zvanou džiba (jibbah).Hlava se napojuje na krk zvláštním obloukem, zvaným mitbah. To mimo jiné umožňuje velkou pohyblivost hlavy. Krk je dlouhý, elegantně prohnutý, u hřebců má mírný náznak hřebene. Arab se liší od všech ostatních koní krátkým hřbetem, protože má jen 16 párů žeber a 5 bederních obratlů. Následkem toho je jeho kříž rovný a ocas vysoko nasazený. Ten se skládá ze 16 obratlů. Pouštní původ tohoto plemene prozrazuje tenká kůže, pod kterou se zřetelně rýsují cévy a šlachy, krátká, jemná srst a hedvábná hříva i ohon. Pohyb po tvrdém kamenitém podkladě přispěl k vývoji štíhlých suchých nohou se skvělými klouby a tvrdými, zdravými kopyty. Vydatný pohyb v horkém suchém vzduchu ovlivnil tvar chřípí a velmi pohyblivých, široce otevřených nozder. Uši jsou velmi pěkně utvářené a oči velké a zářivé, mírně prohnutý "štičí" profil pak výraz koně dotváří. Nejoblíbenější barvou arabů v evropských i amerických chovech je bílá, avšak ve své vlasti byli arabi hnědáci, ryzáci i vraníci. Arab je poměrně malé plemeno, povolená výška je od 144 do 152 cm, avšak menší postava není u araba na závadu. I když je arab nízký, nikdy se nepočítá k ponyům. Tradičně se u arabů hříva ani ocas neupravují. Žíně se nesmějí protrhávat ani přistřihovat a důležité je i přirozené vysoké nesení ocasu. Chody jsou vesměs vynikající, plavné, lehké a prostorné, jako kdyby se kůň pohyboval na pružinách. Přestoře je arab konstitučně jemný, váží do 400 kg, jezdec do 90 kg by mu neměl činit problémy.
Temperament: Již vzhled ukazuje, že jde o zvíře velmi vnímavé, bystré a všestranně nadané. Drsné podmínky jeho původní vlasti umožnily arabovi rozvinout skvělý zrak i čich, neméně znamenitý sluch a jedinečný orientační smysl. Zvíře vyniká velkým temperamentem, ale současně je dobře ovladatelné a s chutí se učí různým trikům. Arabská tradice tvrdí, že tento kůň je neobyčejně oddaný a věrný svému pánovi, což dokládá mnoha působivými historkami.
K čemu se využívá? Arabský kůň je výhradně jezdecké plemeno a v minulosti posloužilo ke vzniku mnoha dalších plemen, závodních i pracovních. Arabskou krev má v sobě většina cenných jezdeckých koní...
Jak je vysoký? 144 - 152 cm. Spíše do 150 cm.
Odkud pochází? Z Arabského poloostrova.
Zdroj: pony club

nějaká videjka arábků:










obrázky:






Video 0.1

7. listopadu 2009 v 10:47 | Kofola-majitelka blogu |  Videa

Frísák 0.1

7. listopadu 2009 v 10:45 | Kofola-majitelka blogu |  Photoshooty



Založení

6. listopadu 2009 v 18:42 | Kofola-admin blogu |  News
Ahojky!Tak vítejte na mém blogu jen o koních!Doufám že dem budete chodit rádi, a že nebudu muset založit Black list...mějte se!

A ať vám koně jdou!